Psychoterapie

Základním nástrojem mé práce jsou metody psychodynamické psychoterapie. Tato vychází z psychoanalýzy, od které převzala teorie o významu nevědomí, vnitřních konfliktů a o jejich původu v minulosti. Na rozdíl od klasické psychoanalýzy se ale zabývá i současnými problémy klienta a jeho mezilidskými vztahy.

Jedná se o terapii "povídavou," jejíž hlavní formou je volně plynoucí rozhovor. Ve společném dialogu se věnujeme hlubším významům a souvislostem sdíleného, a případným žádoucím změnám v postojích či v chování.
V psychoterapii nejde jen o komunikaci, ale také o terapeutický vztah - a ten je potřeba nějaký čas budovat. V rámci oboustranně respektovaného a bezpečného vztahu je možné vážně a otevřeně hovořit o zcela osobních věcech. Klient může prostřednictvím terapeutického vztahu nahlédnout na vlastní fungování v kontaktu s ostatními lidmi. Pravděpodobně po čase zjistí, že s terapeutem zažívá podobné situace jako s lidmi "zvenku". Na rozdíl od "běžných" vztahů má však možnost o svém fungování ve vztahu s terapeutem otevřeně mluvit a porozumět mu. V rámci terapie lze odkrývat "slepá" místa, zkreslené představy, očekávání a jejich původ. Pokud tato nastavení klientovi nevyhovují a komplikují mu život, tak s terapeutovou podporou může uskutečňovat požadované změny.

Během setkání by měl klient pokud možno otevřeně hovořit o tom, co se v něm a v jeho životě děje, co zažívá, o čem přemýšlí. Může mluvit o myšlenkách a pocitech, za které se stydí, a které nepovažuje za vhodné. Může mluvit o tom, co prožívá v situaci "teď a tady." Může mluvit o čemkoliv - a může přirozeně i mlčet... Běžné setkání v pravidelné terapii obvykle nekončí nějakou konkrétní radou, doporučením či úkolem. Končí jednoduše tak, že stanovený čas pro setkání uplyne.

Cílem tohoto psychoterapeutického přístupu je, aby klient získal náhled na svoje fungování, porozuměl souvislostem mezi svým současným chováním a svou osobní historií, a byl schopen reflektovat svůj vlastní podíl na opakujících se problémech. Klient by pak měl být lépe schopen zvládat nároky života, cítit se v něm kompetentnější, svobodnější a především šťastnější.